DepressCup - history

Komu by bylo líto vyděračů převlečených za provozovatele vleků a lanovek v českých horách, kteří neustále do televizních kamer pláčou, že není sníh a oni tak přicházejí o tučné zisky, když si ještě po Mikuláši můžete jen tak ve svetru zahrát golf na krásně zeleném hřišti? Poděbrady jsou přímo ideální v tomto ročním období, a i když i mně doma překáží nově zakoupený snowboard a zánovní carvingy, nelituji. Spíš mi vadí, že jsem se rozhodl, že mi v turnaji bude stačit průměr sedm na vítězství (a nestačilo by, protože Kryšpín byl ještě o jednu ránu lepší), ale ani zdaleka jsem se tomu nepřiblížil. Celkem deset míčků jsem beznadějně utopil v poděbradských bažinách a s nimi i své veškeré naděje. Nedařilo se Lubošovi, který po slušném začátku ztratil svou jistotu a tím i šance na 4. až 8. jamce. Naopak Buchert svůj téměř tragický výkon (tentokrát dokonce bez mimořádných patovacích zázraků) maximálně vylepšil na jamkách 5-6 a 15-16 (je všechno jenom náhoda?). Kryšpín vyhrál naprosto zaslouženě, protože kromě tradiční úplně první rány do lesa (kolik jeho míčků už tam někde leží pod listím?) neměl už jiné problémy s délkou ani přesností odpalů, k čemuž překvapivě přidal i několik dobrých úderů fairwayovým dřevem během hry. Zvláštní pochvalu zaslouží za pětiparovou jamku č. 17, kde útočil na birdie. Celkové výsledky však jsou velice tristní, a to i s přihlédnutím k zapískovaným greenům. Hra na jamkovišti totiž nebyla tím největším problémem. (RŽ)